Munro píše:Objektivne nelze hodnotit zadny umeni. Me taky prijde moderni malba z vetsi casti jako neprilis "krasna", ale urcite ma hodnotu a nachazi si obecenstvo.
Ale to jsme fakt uz hodne OT.
To je otázka. Já vnímám "umění" jako určitou nadstavbu, vyšší dimenzi našeho běžného denního fungování. Jako něco, co by člověka mělo povznést, harmonizovat, obohatit, otevřít něčemu "vyššímu", čili mělo být principiálně pozitivní, harmonické, povznášející, smyslům příjemné, estetické.
Pokud to tak není a bavíme se o "hodnotě" tak jsou to často jen roviny omezené, intelektuální nebo propagační. Nepěkných, ubíjejících věcí máme v běžném životě dost, tak proč je ještě uměle vytvářet ?
Co si má člověk odnést z něčeho, co je samo o sobě negativní, neestetické, disharmonické nebo kakofonické ? Po čem se člověk cítí hůř ?
Když občas slyším něco ze "soudobé" vážné hudby (samozřejmě nepaušalizuji), berou mě občas všichni čerti. Za uši tahající disonance, rozkladné nelibé struktury, agresivní, prázdné, čistě intelektuální.
Některé "moderní" výtvarné umění ve stylu vysypat někde hromadu smetí a dát na to tři kovové tyče apod. mi taky přijde trochu perverzní. Nebo "moderní" obrazy, které vypadají jako by se malíři vylila barva nebo si do plátna otřel štětce ...
Pokud se po vnímání uměleckého díla se cítím špatně, negativně, neharmonicky, k čemu to vlastně bylo ? K čemu je v takovém případě nějaká teoretická a relativní "hodnota" ?
Jen se ptám ...