vsak to som myslel - ak niekto potrebuje hrat tazke noty specialnymi technikami v rychlych tempach, hodiny cvicenia neoklame. ale ak treba zahrat pomaly feeling, netreba nato cvicit dlhe roky (pozor, netvrdim, ze netreba cvicit vobec, to zase nie ), treba mat predovsetkym talent a ziadny odbornik nema co rozoznat - to je to, co som reagoval na adama_kurutza.

ale kedze som na husle laik, mozno sa mylim.

Další věc je že "hodiny" samy o sobě až tolik neznamenají. To by potom stačilo nařídit si budík, cosi pár hodin bezhlavě šmidlat a stát se spolehlivě virtuózem. Ono především záleží co člověk cvičí, jakým způsobem cvičí a s jakým soustředěním (a též vedením). Někdy přemýšlet o věcech, pohrávat si s vnitřní představou atd. je mnohem účinnější než jen do nekonečna něco mechanicky obehrávat. Dvě hodiny promyšleného a plně soustředěného cvičení, mohou být stokrát efektivnější než 8 hodin nesoustředěného mechanického obehrávání.

Základní profesionální technika a její udržování jsou naprosto nutné. Ale hudba není sport (nebo neměla by být). Kromě toho - těch malých "zázračných" dětí, co s přehledem zahrají i ty nejtěžší "cirkusové" skladby, jsou dnes hromady. Samotnou technikou, už dnes proto málokdo zaujme (leda by si přivázal kapesník na hlavu ) . Hudba by měla být o něčem jiném - a to "něco" se nedá naučit drilem. A proto těch, kteří to "něco" do hudby dávají, kteří se posluchačů dokáží opravdu hluboce dotknout, je jen velmi málo. Bohužel. Mechanické nebo akademické roviny jsou mnohem častější ... Jsou tam všechny noty, je to víceméně bez chyby, rychlé - ale posluchač se nezaujatě škrábe za uchem (pokud ho neoslní nějaké laciné vnější efekty - což se v dnešní plytké době často děje ... od zmíněného kapesníku až po přilepené cizí vlasy )