dobre:
Matka pracuje v kuchyni a poslouchá svého pětiletého syna, který si hraje v obýváku s elektrickým vláčkem. Najednou vláček zastaví a její syn říká: "Vy kokoti, kteří chcete vystoupit, vypadněte odsud, protože tohle je poslední zastávka. A vy kokoti, kteří chcete nastoupit, okamžitě hněte prdelí, protože hned odjíždíme." Zděšená matka vejde do pokoje a říká: "V tomto domě takovýhle jazyk nepoužíváme. Takže ihned běž za trest do svého pokoje a zůstaň tam dvě hodiny. Pak se můžeš vrátit a hrát si dál se svým vláčkem. Chci ale, abys mluvil jen slušně." Po dvou hodinách syn vyjde ze svého pokoje a hraje si opět s vláčkem. Za chvilku vlak zastaví a matka slyší: "Všem pasažérům, kteří vystupují, připomínám,aby si nezapomněli vzít zavazadla. Chceme Vám poděkovat, že jste s námi cestovali a doufáme, že jste strávili příjemnou cestu." Dále slyší: "Těm, kteří právě nastupují, připomínáme, aby si malá zavazadla dali pod sedadlo. Pamatujte, prosím, že kouření není v tomto vlaku dovoleno. Všem Vám přejeme příjemnou cestu. Když se matka souhlasně a spokojeně usmála, slyší, jak syn dodal: "A těm, co jsou nasraní z dvouhodinového zpoždění připomínám, že za to může ta píča v kuchyni!"
medved ako šéf v lese jedného dna vydá prísny zákaz v lese srat, lebo už má dost toho že stupí kde-tu do hovna..
zvieratá tede z obavy aby im medved nerozbil hubu, alebo nezožral ich, prestali srat v lese.. jedného dna to už zajac nevydržal a tak sa teda učupil za kríkom a pustil to.. v tom zrovna ide okolo medved a hned ho aj zbadal.. zajac rychlo zakryl hovno dlanami a píska si.. medved sa ho pýta: zajac čo robíš? .. zajac na to: ále, chytám motýle a akurát som jedného chytil.. a medved: tak ukáž.. v tom zajac vyskočí a skríkne: kurva uletel mi, hajzel, a ešte sa tu aj vysral..
Žena stojí nad rakví svého manžela a říká zaměstnanci pohřebního ústavu: "chci, aby byl manžel pohřben v tmavě modrém obleku. Rovnou mu na pořízení dala nevyplněný šek."
Na pohřbu u otevřené rakve si žena pochvaluje modrý oblek, který má na sobě nebožtík. "A kolik stál ten oblek?" ptá se zřízence.
"No, vlastně ni6c. Víte, shodou okolností hned po vašem muži přivezli jiného, který měl tmavě modrý oblek, tak jsem se zeptal té vdovy, jestli by jí vadilo, kdyby byl její manžel pohřben v černém obleku. Řekla, že ne, naopak byla spokojená. Tak jsem jen přehodil hlavy..."
Nerada som chodievala na svadby, lebo
ma babičky vždy ťahali za líce a vraveli
- ty budeš ďalšia, ty budeš ďalšia!
Prestali, až keď som im to začala robiť
aj ja na pohreboch.
Na majstrovstvách sveta v zápasení vo voľnom štýle sa do finále prebojoval aj slovenský reprezentant. Jeho súperom bol Rus, známy svojim chmatom „praclík“, ktorého ešte nikto neporazil. Tréner radí Slovákovi:
Drž sa od neho, lebo keď ťa chytí do ‚praclíka‘ tak si v háji
zelenom.
Hneď v prvom kole, po niekoľkých sekundách chytí Rus Slováka do „praclíka“, všetci už vstávajú a tlieskajú, keď tu zrazu Slovák šmarí Rusa na zem, zvalí ho na lopatky a vyhráva zápas. Všetci sú prekvapení a on nechce povedať, ako to dokázal. Tréner mu hovorí v kabíne:
Tak počúvaj, mohol by si mi to povedať, ako si ho dostal, som predsa tvoj
tréner.
On mu hovorí:
O.K. Tak keď ma už chytil do toho ‚praclíka‘, vedel som, že nemám
veľkú šancu, tak som sa začal obzerať. Tesne pred svojimi očami som videl
gule. Tak som do nich z celej sily zahryzol a to by si sa divil, akú silu
človek v sebe nájde, keď sa zahryzne do vlastných gulí.
Jde koktavej a plešatej po ulici.
Koktavej povídá tomu plešatýmu: „Ttto by mmmě zzajímalo, kolik dddáš zza holiče, hhhha hhha?!”
A ten plešatej mu povídá: „A mě by zajímalo, kolik ty dáš za telefon?!"