Oba dva jsou charakterově odlišné modely. Cinematic je větší soubor, ambientní, více klasický. Motown je malá skupina s kontaktním, útočným zvukem.

Bohužel něčeho takovýho s jednim hráčem nedostáhneš ani v super prostředí, se špičkovym gearem. Už vůbec ne v případě Cinematic zvuku. Můžeš měnit nástroje, smyčce, pozice v místnosti, styl hry, atd. Je to ztráta času a mnohokrát vyzkoušená letitá základní zkušenost předávaná zvukařema, kteří se zabývají tímhle směrem. Atmosférické plochy se dělají s velkým resp. s větším počtem hráčů, kteří hrají lehce. Pro představu zkusme deset hráčů primu. Pak to má tento efekt.

Důvod proč toho nedosáhneš je vlastně jednoduchý. Ten zdroj zvuku tj. jeden hráč, se zvukově neblíží tomu čeho chceš dosáhnout tj. skupině více hráčů. Může se přetrhnout a tobě nepomůžou mikrofonní metody, EQ, vrstvení overdubama, atd. Jediná cesta směrem kterej chceš, je navýšení počtu hráčů. Dejme tomu třeba na pět, při ukrutnym minimu, kteří ti potáhnou unisono hlas. Ty můžeš zdvojit.

Trojení a další násobky maj za následek spíš degradaci resp. odchýlení se od toho, co chceš. Charakteristickej zvuk hráče se ve svym charakteru akorát násobí. Výsledek hučí jako v úlu, protože tam není nic co by charakter táhlo jinam a zvuk správně změkčilo a přirozeně "rozjelo".

Dlužno dodat, že představa trápení jednoho hráče, jeho přesazování a čekání na přemístění mikrofonů, hraní na jiný nástroj, atd. neni lákavá ani pro jednu ze zúčastněných stran. Navíc dejme tomu, že kus má pět minut. Donutíš ho to hrát třeba pětkrát. S pětiminutovejma pauzama na přemístění. Necelá hodina v tahu. Za předpokladu, že je to dobrej listař a nebude se patlat s prvnim čtenim. S pěti lidma to máš za těch pět minut. A když máš těch skladeb deset, začíná to bejt zajímavý. Ano s jednim hráčem je to patrně pořád s menší nákladovostí, ale za to taky s horšim výsledkem, delšim časem a atmosférou marného snažení.

Počet hudebníků se pro kýžený efekt nedá nijak obejít.

Plus ještě jeden dodatek. Čím je skupina hráčů menší, tím musí být hráči lepší. Nejhorší možné číslo je dvě. Jeden neustále dohání druhého v rytmu, změnách smyku, intonaci, atd. a ani jeden z nich se neschová. V deseti lidech je situace jiná. Nicméně stále tomu není tak, že by to jeden nemohl kazit všem.