Co se týče živého hraní, tak v poslední době pozoruji na koncertech, že 80 % kapel nejtvrdších odnoží (death, grind, thrash, black) má minimálně kopák natrigerovaný. Výjimkou není ani natrigerovaný virbl. Od toho se odvíjí i způsob hraní na dvojšlapku/virbl, hrají pekelně rychle, ale jen to lechtají, případně hrají dynamicky nevyrovnaně. Triger je v těchto neduzích podrží... Nemusejí se nadřít na tón a pořádný úder. Mnohdy by takové rychlosti běžným způsobem vůbec nedali. Od toho se pak odvíjí i nahrávání - když je bubeník zvyklý na způsob hraní s trigrem, tak těžko ho přeučovat na to, aby hrál bez něj. Samozřejmě čest bubenickým výjimkám... Ještě před pár lety, kdy jsem začínal, tento trend nebyl tak rozšířený. Podotýkám, že se bavím o extrémních odnožích metalu

Co se týče mojich bicích v nahrávce, tak ta pachuť VSTi bicích je cítit podle mě nejvíce na činelech. Znějí tak nějak nereálně. Myslím si, že by tam nepomohla ani titěrná práce s dynamikou a obálkami...