Pokud, Vašku, reaguješ na výše ocitovanou větu, tak to Peetronius dozajista myslel tak, že je dobré, když se dá v kapele s kytaristama domluvit, a pak – jako klávesák – nehrát za každou cenu moc not a pohrát si s EQ.Peetronius píše: V prvé řadě domluvit kytaristům, nehrát co nejvíce not a pohrát si s EQ.
Ještě bych si dovolil jednu poznámku k práci na zvuku kapely:
pro smysluplnou tvorbu aranží a správný výběr zvuků je důležité i rozmístění muzikantů na zkušebně. Prototypem zvukového zabijáka a przniče kapely je kytarista, který na zkušebně stojí zády ke svému aparátu, který mu hraje do lýtek – v lepším případě do hýždí, ale protože uši má v úrovni činelů a „zpěvových“ beden, tak se samozřejmě nikdy nemůže slyšet dobře. Pak vidí jediné východisko v tom, vytočit poťáky doprava. Že by se náhodou postavil tak, aby stál naproti svému kombu, kdy by konečně slyšel co z něj skutečně leze, nemůže být ani řeč, "protože na všech koncertech přece mají všichni kytaristi aparáty za sebou".
To je duchaplný argument, že?
Od takových „umělců“ fofrem pryč! A že jich je mraky...
Čest výjimkám!
)
