Ahoj, je to už nějakou dobu, co jsem zde nenapsal. Času je tak nějak furt míň, ovšem něco se mi přeci jen podařilo postavit.
Jedná se o lampový mikrofon. Jde o klon mikrofonu Neumann M49. Tento mikrofon se začal vyrábět počátkem 50 let. minulého století a v průběhu času se měnily jak verze obvodu, tak i verze jeho kapsle, elektronky a transformátoru. Začalo to lampou Hiller MSC2, která byla vystřídána lampou Telefunken AC701. Kapsle se používala nejprve M7 a poté K49. Převodní poměr se u výstupního trafa v historii taktéž měnil v rozmezí od 7:1 do 10:1. Modely do roku 1957 měly také přepínač na „cardiode only“ mod, což zlepšovalo poměr signálu a šumu asi o 4dB k lepšímu, tím, že se odpojil 1000pF kompenzační kondík mezi oběma membránami. Zde příklad originálu Neumann M49C s přepínačem na kardiod only mod a elektrolytem (zřejmě již měněným) kondíkem na katodě.
Já jsem si vybral verzi schématu od Olivera Archuta, s tím, že jsem si ji upravil trochu více směrem k originálním hodnotám součástek, tak jak je ve schématu Neumann M49 verze „C“. Dalo by se říci, že jeho verze M49tky je oproštěna od všech tzv. „broadcast filtrů“ přidávaných v historii na úplný základ a tak nějak spojuje to nejlepší z Neumannu M49B a M49C. Rovněž jsou odstraněny asi tři „nepotřebné“ součástky, které byly napojeny na kalibrační pin č. 8, který není nutné používat a nemá to tedy vliv na audio… Někdo je zastáncem, někdo odpůrcem. Já jsem chtěl vyzkoušet, jak to zní. Případně je možné ony filtry kdykoliv přidat a experimentovat tak dále se zvukem…. Zde je schéma Olivera a schéma originálu pro porovnání:
Všechny 1G odpory, které Oliver ve své reinkarnaci používá, jsem nahradil originálními hodnotami (100M a 150M). Taky jsem laboroval se zpětnovazebním kondíkem, jehož hodnota se v originálu používala v rozmezí od 1pF do 10pF (v závislosti na verzi mikráku). Oliverova verze M49 má stejný způsob biasu jakou má verze „C“ Neumannu M49. Jde o tzv. „self bias“, což znamená, že na katodě lampy je bypass kondík (elektrolyt nebo dříve tantalový) a k tomu paralelně odpor k zemi. Oproti tomu tzv. „fixed bias“ má katodu elektronky napojenou na zem (resp. 0V) a navíc propojenou s žhavením lampy. Obecně se píše, že mikrofony oplývající self biasem znějí měkčeji a mají míň šumu v užitečném signálu. Oproti tomu mikráky s „fixed bias“ mají lepší, hlubší přednes basů a více jasnosti na středech, což je dělá více „tučněji“ znějící. Způsob biasu také zapříčiňuje to, jakým způsobem mikrofon přenáší dynamiku. U fixního biasu by se neměl měnit tón, když do něj zapějete silně anebo decentně, zatímco u self biasu by se to vše mělo měnit, neboť operační bod lampy se mění v závislosti na hlasitosti zvuku, který přichází do mikráku. Mikráky s fixním biasem jsou daleko náchylnější na filtraci (viz propojení katody a žhavení). Tzn. potřebují dobře navržené zdroje, aby odfiltrovaly veškerý bordel, který by se jinak mohl dostat do signálu. Operační bod lampy se v průběhu času mění, u self biasu se samotný obvod sám adaptuje na jiný optimální operační bod, takže není nutný tak častý servis a dolaďování jako u mikráku s fixním biasem. (Omluvte prosím některé počeštěné výrazy a subjektivní vjemy v tomto odstavci). Zde můj výsledek:
Lampové mikráky mají tu výhodu, že většinou jsou složeny jen z několika málo součástek. Tentokráte jsem se tedy rozhodl, že si desky navrhnu tak, abych mohl postavit mikrák pěkně postaru na očka (poin to point). Mikrák se skládá ze tří desek a několika distančních sloupků, které propojují jednotlivá mezipatra. Před samotným navržením desek jsem již měl v ruce většinu součástek, takže se mi to designovalo celkem dobře. Jako obvykle když už je mikrák postaven, vím, že některé věci bych udělal asi trochu jinak.
Pod spodní transformátorovou deskou je gumová podložka, které by měla lehce tlumit vibrace uvnitř mikrofonu, resp. tlumit přenos mechanických ruchů na desky, potažmo lampu… Ze stejného důvodu je i pod držákem kapsle gumová podložka a taktéž lampa je umístěna v gumovém držáku.
Většina kabeláže je umístěna pod střední deskou a rovněž spodní gumovou podložkou. Do obvodu vedou jednotlivé kabely očky prokovů. Prokovy jsem sehnal na ebayi, s tím, že jde o prokovy určené do kůže. Dá se to koupit i s takovým nástrojem a podložkou na rozklepnutí. Dvoupinové očka jsem zase sehnal na Aliexpressu. Ve výsledku toto DIY napodobí něco, jako jsou dvoupiny na originálech… Funguje to stejně. Napojení kapsle je pak vyřešeno podobně jako v originále na očka, která jsou přitáhlá šrouby.
Desku pod kapslí s obvodovou deskou (střední deska, na které je většina součástek) pak elektricky propojují dva drátky – jeden z přední membrány na mřížku elektronky a druhý kabel z rámku kapsle do spoje R2 a C5 a třetí propojení je pomocí R2 (100M) odporu, který propojuje zadní membránu a spojení R8 aC4. Spojení obvodové desky a transformátorové desky je pak zabezpečeno pomocí výstupního 1uF PIO kondíku (ten velký zelený).
Co se týče součástek, tak stěžejní jsou elektronka, transformátor a kapsle. Protože lampa Telefunken AC701 je hodně drahá, zvolil jsem náhradu v podobě taktéž miniaturní ruské triody 6S6B. Tuto lampu používá mj. Flea do svých reinkarnací M49. Vyznačuje se nízkým šumem, navíc je v tomto parametru hodně konzistentní, takže není potřeba složitě vybírat z vícero kusů lampu s nejlepšími parametry. Transformátor jsem sehnal v Srbsku od jednoho člena GroupDIY, kterému se podařily sehnat trafoplechy přesně podle tehdejších specifikací Neumannu a vyrobil si rovněž stroj na odlévání stejných cívek. Výsledkem je trafo, které má absolutně stejné parametry jako origo Neumann (stejné hodnoty odporu, indukčnosti). Doporučuji. Kapsli jsem prozatím zvolil čínskou, zde několikrát omílanou, oboustrannou. Co se týče ostatních součástek – odporů a kondíků, tak jsem zvolil asi to nejlepší, co je v dnešní době možné sehnat (WIMA, DALE) plus pár NOS Tesla odporů a NOS sovětský kondík papír v oleji.
Co se týče zdroje, tak jsem si navrhl neregulovaný zdroj. Poměrně předimenzovaný pro tuto verzi. Chci si ale postavit i M49B verzi, tak jej použiji pro béčko. Zdroj produkuje 116V anodové napětí a 6.1V na žhavení (originální Telefunken AC701 lampa potřebuje na žhavení 4V). Za zmínku stojí, že na desce zdroje je pořešena i volba polarizačního napětí, takže mikrofon je možné použít v kardiodě, omni anebo osmičce. Na propojení zdroje a mikráku jsem použil sedmi žílový kabel určený pro lampové mikrofony. Taky jsem použil průmyslové Binder konektory, které samy o sobě nabízí blbu vzdorné řešení propojování, byť ne zrovna nejlevnější. Důležité je v konektorech kabelu propojit 0V, stínění a šasi konektoru na obou koncích, tak jak to dělal samotný Neumann. Ve zdroji je rovněž propojena OV, stínění kabelu a šasi. To samé v mikráku. Mikrofon je tichý, nic nebrumí…. Na žhavení jsem použil v kabelu silnější drát, stejně tak na 0V. Zbytek (tenčí kabely) byl použit pro Audio +, Audio -, anodové napětí a polarizační napětí (0-58-116V).
Jak jsem již někde na začátku zmínil, tak jsem mikrák upravoval k obrazu svému. Laboroval jsem se zpětnovazebním kondíkem, což je kondík mezí mřížkou a anodou lampy. Tento kondík Neumann vybíral podle poslechu. Zapříčiňuje to, že více narovná frekvenční průběh mikráku, takže se více zvýrazní samotný průběh kapsle a upozadí vliv zesilovacího lampového obvodu mikrofonu. Tento kondík rovněž snižuje celkovou citlivost mikrofonu. Mně osobně přišel mikrofon s tímto kondíkem (zkoušel jsem hodnoty 1pF a 5pF) více utažený a ne tak barevný jako bez něj. Možná takový „nudnější“ je to správné slovo. Více se mi zvuk líbil bez tohoto kondíku, a tak jsem jej nakonec nepoužil. Rovněž jsem zkoušel „cardiod only“ mod, tzn. odpojení 1000pF, který spojuje obě membrány. Zvýšila se tím citlivost mikrofonu a teoreticky to mělo zlepšit parametr šumu. Zvuku to dodalo ještě cosi navíc, co nebylo zanedbatelné a moc se mi líbilo. Nakoplo mě to přemýšlet o tom, že v příští verzi asi udělám přepínač na odpojení tohoto kondíku. Rovněž správné nastavení biasového napětí má svůj vliv na zvuk. Oplatí se zde zapojit trimer a poslouchat, co to dělá se zvukem. Větší fajnšmekři mohou ještě nahradit 100K odpor na anodě rovněž trimrem a štelovat oba tyto parametry současně a poslouchat, co to dělá se zvukem… Já jsem skončil někde na 1.5V na katodě a 0.7mA na anodě, což jsou specifika hodně podobná tomu, co má Neumann uvedeno ve svých schématech (nicméně nutno podotknout, že s jinou lampou)…
Co říci na závěr? Nečekal jsem, že lampový mikrák se mi zvukově bude tak moc líbit… Tak nějak jsem byl skeptický… Obrat a úsměv na tváři přišel, když jsem poprvé porovnal můj klon s čínskou kapslí s Neumannem CVM563 s origo M7 kapslí... Jak to pak bude asi znít s kapslí Thiersch, kterou chci jako upgrade?
celkom som sa zabavil ked vidim nadšenie pre vec, ta elektronka má uplne normalne jednosmerne zosilnenie v triede A takže by sa dal preorbiť aj na akukolvek dostupnu dvojitu triodu nie? 
Nebylo to nic zásadního, co by nešlo opravit, ale přeci jen cesty na desce jsou celkem tenké a chce to trochu opatrnosti a cviku na vypájení špatně osazených součástek…
