Pokud někdo vnímá/cítí, tak přece "nevěří", ale ví, ne ? A nepotřebuje si o tom číst knihy .. Věřit principiálně znamená věřit něčemu, co mi někdo řekne nebo si vsugeruju, nebo přečtu apod. - ale nevím o tom, proto tomu jen věřím, že to tak může být (nebo bych si přál aby to tak bylo), ale vůbec to tak být nemusí. Čemusi skálopevně "věří" muslimové čemusi křestané atd. , ale každý něčemu jinému, co jim v jejich náboženství vtloukli do hlavy. A kvůli rozdílnostem v těch pohádkách se budou navzájem i zabíjet a upalovat. Že by skutečný Bůh byl jen Jehova, Ježíš nebo Alláh ? (a ostatní jsou lži ? ) To je dětinské ...tomy45 píše: Veriaci clovek, v pravom zmysle slova veri, pretoze VNIMA/CITI Boha - cize vlastna skusenost, precitnutie, pocit, atd.
Říkáš - VNIMA/CITI Boha - ale kterého ? Jehovu, Ježíše, Alláh, Šivu, Dia, zlaté tele, nějakého egyptského/indiánského boha atd ? Kdyby opravdu někdo vnímal/cítil boha, tak může v tom okamžiku všechny tyhle knihy a jména s úsměvem vyhodit ... protože to jsou jen lidská slova, pohádky a hry mysli.
Když vidím na stromě jablko, utrhnu ho a sním, tak v něj nevěřím, ale vím o něm, mám vlastní zkušenost. Pokud nějakou hudbu slyším, tak v ní nevěřím, ale vnímám ji a vím že existuje. Atd. Pokud věřím v nějaké lidskou rukou psané ideologické pohádky, tak věřím, ale nevím o tom skoro nic, jen opakuju něco z vnějšího zdroje. A v tom je ten základní rozdíl.
Pytkin, neboj, přinejmenším až budeš z tohoto světa odcházet (nebo tvoji blízcí), začne tě to docela zajímat
