Chci tu vznést myšlenku, kterou když se snažím komponovat tak docela prožívám. Týká se to především piána a to tak, že když zmáčknu jakýkoliv ton, tak mi to připomene nějakou hudbu, která už dávno byla udělaná a já ji někde už slyšel. Tak ja jí hraju aniž bych chtěl, podvědomí mě k ní vede a právě to je asi to umění se snažit přemoci podvědomí. Je to ostatně jen můj názor a zajímají mě vaše názory. Pak je tu ještě otazka, o komponaci jako takové, jestli k tomu abych mohl skládat náročné skladby bude stačit odvaha, trpělivost sezení denně za klavírem tak sem to ochoten podstoupit. Zajímá mě taky jak, kdo odhaduje budoucnost hudby, jak se asi bude vyvíjet, když už ji je tolik.
Zaujal mě názor Cyrila " o tom, že mám jako nováček vlastně výhodu, že nejsem zkažený různými pravidelnostmi a styli."
Tak děkuji za odpovědi
)
Posledni dobou je hudba tahnuta zabavou, ne prozitkem, alias konzumem. At zije experimentalni tvorba!
