Ivo píše:
Trošku už se zamysli než něco autoritativně proneseš, a to ještě ne jako svůj vlastní názor, ale jako direktivní poučení někoho druhého ... zvlášt když to je tak nebetyčný blábol jaký jsi právě pronesl ...
Ivo, Ivo s tebou se fakt nedá moc diskutovat. Podsouváš mi něco, co jsem vůbec neřekl -( tím myslím jakoby mé odsouzení veškeré historické tvorby, což jsem v žádným případě neudělal)
Teorií kýče jsem se samozřejmě zabýval ( mimochodem mám vystudovanou výtvarnou vysokou školu a jsem magistr a musel jsem projít i přednáškami estetiky, filozofie atd, kde se toto samozřejmě řeší...).
Vím o čem mluvím. Přečti si např. Tomáš Kulka: Umění a kýč a uvidíš, že to, co jsem pronesl žádný blábol vůbec není.
Jeden ze základních rysů kýče je ten, že se chce líbit, chce být krásný a nic víc. Nemá žádné další významy, rozměry...Netouží být odvážný - jde na jistotu s jediním cílem: líbit se. Tak vzniká kýč.
Naopak tvorba všech co jsi vyjmenoval má kromě toho, že je krásná navíc i mnoho dalších vrstev a významů, což z nich činí skvělá díla a hlavně: ve své době tito skladatelé posouvali estetiku svým průkopnickým pojetím hudby někam dál. Nebáli se - nešli na jistotu. Byli odvážní - a to se v umění cení především - posouvání hranic...