Koncert pro klavír a orchestr ( Láska, vášeň a strach)

Vaše produkce a názory na ní, české a slovenské elektronické kapely a projekty
Odpovědět
Uživatelský avatar
carloff
Profesionál
Příspěvky: 2224
Registrován: 05 čer 2002 17:57

Příspěvek od carloff » 05 říj 2007 17:23

Ps to ze vyvoj kompozice neni identifikovany s vyvojem harmonie je prece jasne ..jsou to dve ruzne veci..ktere se ovsem ovlivnuji..
Lichtenstain pouziva stejen vytvarne prostredky jako kdokoliv predtim ale bez vzniku komiksu by maloval jinak
Hudebník a producent, majitel studia Soundevice
http://www.boriscarloff.com | http://www.soundevice-studio.cz

Uživatelský avatar
Cyril
Příspěvky: 5626
Registrován: 26 říj 2004 12:55

Příspěvek od Cyril » 05 říj 2007 19:23

No na druhej hudebni pokus dost dobry!
Grafický design – http://www.cyrilkriz.cz (velmi rád navrhnu tiskoviny pro kapely, producenty a studia)

adam_kurutz
Příspěvky: 268
Registrován: 15 srp 2007 22:27

Příspěvek od adam_kurutz » 05 říj 2007 20:49

carloff píše:Historismus architektonický (také umělecký) směr druhé poloviny 19. století. Typický je návratem ke klasicismu, baroku, někdy také gotice, kde se ale využívají nové materiály.tolik z encyklopedie
tolik k historismu..
to co psali beethoven a Mozart pouze interpretujeme:) nevime diky omezenosti notoveho zapisu , co presne chteli..vime zaklad ale ne vse..
navic samotna psychologie rytmiky dynamiky se oproti te dobe zmenila: clovek se zmenil...clovek historizuje pouze aby byl moderni -parafrazuji jednoho modernistickeho filosofa..

mozart mel sice mozna kompozicni plan, ale stejny byt nemohl diky jinym paradigmatum, dobe vedomostem a prostredkum..

vsechny harmonicke prostredky bbyly mozna vycerpane ale rozhodne ne v Evrope pred mozartem(alespon co se tyce zapisanych pamatek)protoze nektere byly povazovane za nelibozvucne...jine dokonce cirkevne zakazane--
napriklad mala sekunda, velka septima..dnes se pouziva celkem bezne..
s multikulturalitou prisla i zmena vnimani hudby ...vnimani jinych rytmickych tonalnich struktur-ctvrttony osmitony atd...
samozrejme ze tu byly pred nejakym notovym zapisem, ale tim jako by neexistovaly, pro evropsky egregor
o linearnom vyvoji napr v ramci kompozicie je tato predstava na hony vzdialena realite.
souhlasim ale to je v cele kulture, dikynovym nastrojum vznikly nove barvy a nove struktury to uprit nemuzes...
Mozart nemohl skladat na el.kytaru- neznal ji...
No,a presne z tychto myslienok ktore maju pre pochopenie problematiky vyvoja tonality iba pribliznu informacnu hodnotu vznika zjednoduseny a omylny pohlad na vec.
ja zo svojej praxe,kedze som renesancne partitury dirigoval z povodnych zapisov a poznam ich pomerne do hlbky a teda hovorim z praktickej skusenosti, viem,ze vyvoj harmonie nebol taky ako je vseobecne vzity nazor.
V 16.storoci dosla hudba do stadia ked sa objavil tz."radikalny chromatizmus",co bolo v zasade dosledkom pohybu za oblast modality ktora nepoznajuc tonalne funkcie umoznovala pohybovat sa volnejsie v harmonickom spektre.Tento pohyb za hranice modality mal za nasledok jav tzv."volnej" harmonie,v ramci ktorej sa autor pohyboval v spektre 12tich tonov presne tak isto ako skladatelia dodekafonie,teda smeru ktory zrovnopravnil kazdy ton chromatickeho spektra a teda odstranil hierarchiu jednotlivych stupnov.
opakujem,harmonicke moznosti 12 tonoveho chromatickeho systemu boli dovedene do krajnosti daleko pred mozartom,a tonalita nebola novy vynalez v ramci pokroku,ale nutne zjednodusenie harmonie ktora neuniesla dalsie komplikovanie v ramci harmonie.
Gesualdo / 1566-1613 / je abolutnym prototypom tejto hudby - jeho harmonia je komplikovana na hranicu rozoznatelnosti intervalov a v tejto podobe sa znovu objavuje az v dodekafonii 20.storocia ! nie je vobec jednoducha a to absolutne v ziadnom vyzname.harmonia je radikalne chromatizujuca a vytvara v rozvedeniach clustre rovnako spontanne ako trebars penderecki,s tym rozdielom ze vychadza z vedenia hlasov v kontrapunkte.
Ta vec so zakazanymi intervalmi sa trosku precenuje,16 storocie bolo uz obdobie dost pokrocile aby sa podobne dogmy v svetskej hudbe ako madrigaly a pod /ktore boli zdaleka najvyznamnesjie v hudbe renesancie/,
nebrali v uvahu,naopak,boli podriadovane umeleckemu zameru a v hudbe napr.Gesualda,Luca Marenziu,de Werta a pod boli stale,vsade a naschval.
Odporucam vynikajucu pracu dr.Edwarda Lowinskeho "Tonalita a atonalita 16.storocia"...jej nazov myslim hovori za vsetko.
To co pisali mozart a beethoven vieme uplne presne,pretoze predpokladam ze boli plne pricetni a do partitury pisali to co naozaj chceli aby bolo pocut.
System notoveho zapisu bol uz vtedy davno uplne vyvinuty a preto nepotrebujeme ziadne ine referencie ako prisne sledovat kazdu bodku v partiture.Je tam absolutne vsetko co treba na pochopenie.ak k tomu este pozname aku taku mnozinu stylovych manierov tej doby /co pozname /,je ta hudba prevadzana v povodnej podobe,bez vyninmky.btw,ku genialite autora patri aj vediet co najvystiznejsie vystihnut svoju hudobnu predstavu
pomocou dostupnych znakov symbolov a ich kombinacii.
Historizmus - nie umelecky smer,ale /budem sa opakovat/ sucast teorie kompozicie nema nic spolocne s navratmi ku istym obdobiam alebo prostriedkom,hovori o vztahu kompozicnych javov v jednom obdobi ,a tych istych prostriedkoch v inom,este raz nema to nic spolocne s vyuzivanim starsich postupov v mladsich obdobiach.

Uživatelský avatar
Kermitak
Moderátor
Příspěvky: 6446
Registrován: 12 led 2005 22:43

Příspěvek od Kermitak » 05 říj 2007 21:20

Petre pekny, drzim palce dal.

Uživatelský avatar
fova
Příspěvky: 3941
Registrován: 21 říj 2004 14:52

Příspěvek od fova » 05 říj 2007 21:20

Karel Infeld Prachensky: "Nema talent. Kuzma je tamhle!" :-)

Petre, tak to o tobe rozhodne neplati! Mas tam spoustu rytmickych chyb, aranze je po chvili uz nudna, nejsou tam pro takovouhle hudbu nezbytne prudke dynamicke zvraty, ale ta hudba - to je slusne SKLADATELSKE dilko. Zamerne rikam skladatelske a ne aranzerske. Lepicu smycek beha po svete spousta, ale ty mas talent. Ty veci kolem, co jsem ti vytkl ty se daji casem dopilovat.
Urcite v muzice pokracuj dal! Mas potencial oslovit lidi.

Uživatelský avatar
carloff
Profesionál
Příspěvky: 2224
Registrován: 05 čer 2002 17:57

Příspěvek od carloff » 05 říj 2007 21:37

Historismus jako soucats teorie kompozice slyslim poprve
jedina prace tykajici se hudby a historismu kterou znam je tato a tyka se handlovskeho historismu-v hudebni vede zadny jiny historismus neznam-pokud tim nemyslis neosmery v 20 stoleti
Dahlhaus, Carl: Klassische und romantische Musikästhetik, Laaber 1988
muzes mi prosim rict pramen odkud cerpas historismus jako soucats teorie kompozice?
Notovy zapis neni dokonaly..stejne jako neni zapis midi..za nim nastupuje interpretace ..to mi nemuzes uprit
Začněme ujasněním toho, co vlastně je hudební dílo, o jaký druh entity jde. Navážeme na logika, filosofa a matematika Bernarda Bolzana, který ve svém Vědosloví formuluje to, co můžeme nazvat bolzanovským principem. Bolzanovský princip zní: to, co mají společné věta napsaná, myšlená a řečená (vyslovená), je tzv. "věta o sobě" (Satz an sich). Věta o sobě je abstraktum; je to to, co jistá křivka na papíře, či určitá sekvence zvuků, má předávat. Existuje abstraktně, nezávisle na reálném světě, není ani časově závislá.1 Vzpomeňme též distinkci type/token Charlese Sanderse Peirce. Token je něčím napsaným, řečeným, či myšleným, entita fyzického světa, type je to, co je společné mnoha token-ům, type je abstraktní.

Analogicky k definování věty o sobě - je znění hudebního díla a zápis hudebního díla a představované (myšlené) hudební dílo. To, co mají znění a zápis a představa společné, je to hudební dílo, skladba. (Budeme považovat za ekvivalentní výraz hudební dílo a skladba, rovněž tak znění a provedení.) Znění a zápisů (jako i představ) jednoho hudebního díla může být mnoho, skladba je však jen jedna. Skladba existuje abstraktně. Skladba může být "neznámá", když nemáme její notový zápis, ani znění; přesto ale abstraktně (objektivně) je. Můžeme též mít noty a ne znění, či znění a ne noty.

Skladbu, tak jako všechny abstraktní objekty, objevujeme, nevynalézáme je. Skladatelé si skladby představují, zapisují je notami. Skladatel coby tvůrce vybírá jednu z těch mnoha skladeb, které již v říši abstraktních entit existují (zřejmě se přitom snaží najít tu nejlepší).

(Obecně můžeme říci: každé umělecké dílo je, na rozdíl od svých konkrétních realizací, abstraktní. Výjimkou se možná zdá být sochařství, architektura, malířství, avšak vlastně i tam jsou realizace děl a ta díla samotná. Když nějaký malíř namaluje nějaký obraz, a pak namaluje další, ale úplně stejný obraz, aniž by jej namaloval podle toho předchozího, o kterém z nich řekneme, že je to kopie, a o kterém, že je originálem? Totéž u sochaře, vytesá-li dvakrát tutéž sochu, nebo architekta, jehož budovu postaví podle jednoho plánu vícekrát. Jediné, co můžeme říci, je, že to časově první je prvním provedením, to druhé druhým, a tak dál; máme tedy různá provedení, realizace (příp. "verze", "pokusy o zpracování", "ztvárnění", či "zachycení") jednoho díla.)

Znění, zápis i představu by snad někdo mohl považovat za výrazy hudebního díla, výrazy v logickém slova smyslu (termín "znak" nebudeme používat pro jeho, často ne příliš jasné, užívání v estetických sémiotikách). Znění, tak jako i představa, ale není výrazem, zvuky se prostě objevují za sebou (člověk si ovšem skladbu rekonstruuje prostřednictvím pojmového uchopování). Jako výraz tedy máme notový zápis.

Tímto jsme ovšem oblast výrazů v hudbě nevyčerpali. Pro každé konkrétní provedení totiž existuje kartézský graf (má více os, např. osu času, výšky, dynamiky; případně je skladba zachycena na několika různých, dohromady složitelných grafech, např. dynamickém a výškovém; odhlížíme zde od tzv. oscilogramů, které mají jen dvě osy), kde jsou všechny hudební parametry zcela přesně vypsány. Takovýto graf znění skladby je jednoznačnější než běžná partitura. V případě nelišících se provedení jde o jeden graf. Tedy: graf znění (graf provedení) lze rovněž považovat za výraz.2

Nyní zavedeme ještě jedno rozlišení. Psané slovo (křivolaká kaňka na papíře) je zápisem slova, řečené slovo (artikulovaný zvuk) je vyřčením slova, obecně tedy: psaný či mluvený výraz je zápisem či proslovením výrazu. Výraz je tedy, na rozdíl od některého svého výskytu, také abstraktní (psaný či řečený výraz jsou empirickými věcmi). Například slovo výraz je jen jedno, v předchozí větě se však vyskytuje celkem třikrát.

V hudbě: notový zápis jedné skladby může být pochopitelně v mnoha "provedeních", výskytech. Tak jako odlišujeme tóny od znějících tónů, odlišujme i noty (notové zápisy o sobě) od výskytů not (jednotlivých notových zápisů). Analogicky máme i graf o sobě a výskyty grafu.

Uvažujme nyní, co je provedení o sobě (znění o sobě). Provedení, znění skladby je jistá posloupnost tónů, zvuků v čase. K této konkrétní, "reálné" posloupnosti přísluší její abstraktní pendant, provedení o sobě (jak uvedeme i dále, je to jistá funkce). Toto provedení o sobě může být vyjádřeno grafem.

V této souvislosti si teď ilustrativně uveďme jeden problém. Hudební znění má být, jak uvažoval již Wittgenstein ve svém Tractatu (1993, 4.014, 4.0141), izomorfní zápisu. Zápis hudebního díla ovšem nezapisuje vše. Nezapisuje třeba alikvotní tóny, dynamika je také vždy jen rámcová, aj. Jiným zkreslením izomorfie jsou např. zkratkové zápisy - nátryl, trylek apod., či zkratky - např. značka iterace říká opakuj část taktu, případně celý takt, atd. (Důvodem pro tuto nedokonalost notových zápisů je neschopnost člověka vnímat při hře všechny podrobně vypsané parametry. Umění interpreta pak spočívá v tom, že dostrukturuje to, co mu notový zápis skladby nabízí.) Notový zápis tedy není izomorfní s provedením.

Provedení můžeme rozdělit do dvou skupin: zcela identická provedení (pro příklad představme si třeba opakované zaznění skladby z CD) a provedení navzájem se lišící. Přesněji řečeno máme třídu v detailech odlišných provedení o sobě, přičemž ke každé jednotlivé třídě přísluší n možných provedení (coby výskytů).

Nyní nám může vyvstat následující otázka. Je skladbou spíše to, co vyjadřuje nějaký běžný zápis, nebo to, co vyjadřuje některý z grafů? V žádném z těchto dvou případů samozřejmě nejde o totožnost skladby s jejím výrazem - je zcela přirozené uvažovat, že zápis je zápisem skladby, nebo že graf je grafem skladby; v obou případech jsou výraz a skladba jako takové odlišné. Nuže: je tu jakési obvyklé vědomí formulovatelné tak, že provedení (o sobě)1 a provedení (o sobě)2 (atd.) jsou "specifikacemi" ("realizacemi") jedné skladby, přičemž jejich "nespecifikovaným" vyjádřením je běžný zápis (o sobě), tj. zápis o sobě, který poukazuje k celé třídě znění o sobě (a k nim příslušejících grafů). Běžně totiž říkáme, že jde o (nejen numericky) jiné provedení téže skladby. Ještě ovšem uvažujme, že zápisy můžou mít rozdílnou míru přesnosti - od mírné určitosti proto-notových zápisů chorálů, či zápisy zapisující aleatoriku, či notace modelů, běžné notace, až po naprostou určitost zápisů (ev. grafů) skladeb vzniklých po provedení notačními programy.3 Skladbu lze tedy vidět v mnoha případech jako vágní, to jest jako funkci v n-dimenzionálním prostoru, kde v některých místech či rovnou celých dimenzích (např. skladba mající libovolnou dynamiku) jsou udány celou třídou (přesněji disjunkcí) hodnot.4 Je tu tedy i problém identity, kterým se zde ovšem nebudeme zabývat.

Shrňme: hudební skladba, hudební dílo, i její části (tóny, melodie, apod.) jsou abstraktní. Vzhledem k tomu, že ve světě abstraktních entit nedochází k nějakému přibývání, či ubývání skladeb, všechny skladby jsou již apriori dány. Skladby jsou za všech časů a okolností všechny.

Také Pavel Tichý vyjádřil v diskusi s Pavlem Cmorejem (Cmorej, Tichý (1998), s. 154) v podstatě stejný názor na abstraktní povahu hudebních entit: "'Melodie' je jako 'symfonie' - není to něco, co se děje, ale něco, co může mít nesčetné[á] provedení, z nichž každé je událost, a nikoli symfonie." Melodie-událost, provedení, je to, co jsme my nazvali zněním skladby. Kromě hudební skladby je abstraktní také notový zápis o sobě a znění o sobě. Jednotlivé notové zápisy, jako i jednotlivá znění, jsou naproti tomu konkrétní. Odlišujeme též skladbu od zápisu skladby o sobě a od znění skladby o sobě. (Pro jisté ujasnění si uveďme i tuto myšlenku Pavla Tichého (Cmorej, Tichý (1998), s. 154): "Jak to, že můžeme slyšet abstraktní entitu? Slyšet melodii (či symfonii) znamená být vystaven a vnímat zvukové vlny způsobené jejím provedením. Ten komplex, který ty zvukové vlny napovídají, si člověk musí [prostřednictvím pojmového uchopování; J.R.] aktivně zrekonstruovat ve své mysli. Tím se lidský posluchač liší třeba od kočky, která je vystavená týmž zvukovým vlnám.")

Porovnejme nyní naše pojetí s názory teoretiků kompetentních pro otázky hudebního umění. Hudební sémiotikové ovšem prostě "odmítají čertovo kopýtko platonismu". V kompilaci předních českých hudebních sémiotiků Základy hudební sémiotiky (Volek, Jaroslav a kol. (1992)) se nám tento postoj ozřejmí z neadekvátního reprodukování Peirceho definice type jakožto množiny všech token-ů. Hybným důvodem pro odmítnutí "hudebního díla o sobě" je snad důraz na hudební praxi, provádění skladeb. U autorů, které bychom spíše označili za estetiky, či filozofy, můžeme - ovšem naprosto výjimečně (srov. soupis koncepcí, které uvádí Černý v (1974)) - najít nám příbuzný náhled. Proti plejádě nominalistických postojů (mj. včetně Černého řešení) stojí tvrzení Romana Ingardena, ve filozofii známého coby zkoumatel literárního díla, a jeho žačky, Zofie Lissé. Ingarden konstatuje, že "hudební dílo samo o sobě - od toho momentu, kdy bylo zkomponováno - nezávisí od toho [reálného] okolí", "nezávisí od reálného světa" (Utwoŕ muzyczny i sprawa jeho toźsamości, (1958); cit. podle Černý (1974), s. 171,174). Podle nás je dílo (samo o sobě) nezávislé na reálném světě (či okolí), a to i tak, že jej neovlivní ani zapsání (či přehrání), "stvoření" tvůrcem (skladatelem), protože již (abstraktně) je. Zofia Lissa pak podobně jako my tvrdí, že "Dílo je jen jedno, provedení může být nekonečně mnoho" ("Über das Wesen des Musikwerks", (1968); podle Černý (1974), s. 179), avšak - na rozdíl od našeho pojetí - píše, že dílo je "spjato se skladatelem" (ibid.). S distinkcí výraz/výskyt výrazu a její aplikací na problém hudby se však nesetkáváme nikde.
Hudebník a producent, majitel studia Soundevice
http://www.boriscarloff.com | http://www.soundevice-studio.cz

Uživatelský avatar
Ivo
Moderátor
Příspěvky: 11516
Registrován: 19 črc 2003 06:02

Příspěvek od Ivo » 05 říj 2007 21:55

Když posloucháme Palestrinu, Monteverdiho a další skladatele této doby, jejich hudba je strukturálně neskonale bohatá, komplikovaná, taková skutečná "hudba sfér", proti tomu je třeba hudební klasicismus mnohem jednodušší a přímočarejší styl. Tito hudební mystikové se ve svých strukturách dostali do velmi pokročilých hudebních dimenzí, které harmonicky i polyfonně skutečně obsáhly skoro celý "hudební vesmír". I když to neznělo jako třeba Schonberg ve svém přísně dodekafonickém období (bohudíky), nebyla to nějaká hudba "v raných stadiích vývoje" jak by si třeba někdo mohl myslet. Směrem ke klasicismu, to byl spíš takový malý "downgrade" (tedy kromě Mozarta a jemu podobných - i když i jejich sloh je formálně o něco jednodušší ...)

Uživatelský avatar
carloff
Profesionál
Příspěvky: 2224
Registrován: 05 čer 2002 17:57

Příspěvek od carloff » 05 říj 2007 21:58

PS je sice pekne ze Gesualdo předznamenal dodekafonii ale da Vinci taky nakreslil vrtulník a jaksi se to neujalo az do 20.stoleti.Pravou revoluci byl az hudebni impresionismus a folklorismus kde dochází k celkové proměně hudební estetiky a doposud ortodoxně dodržovaný dur-mollový systém je záměrně narušován různými způsoby - postupně je rozrušována hierarchie harmonických funkcí (T-D-S), je rozšiřována tonalita používáním disonantních intervalů v melodické a harmonické rovině, hudba je obohacována vstupem nových elementů, především z orientálních a východních kultur, v melodicko-harmonické rovině jsou specifické kvartové, kvintové či oktávové paralely, pentatonika, celotónová stupnice, nónové, decimové a undecimové akordy, zamlžování tonality aj.
Dochází k určité proměně hierarchizace ve vyjadřovacích prostředcích. Namísto dosud preferovaného melodicko-harmonického principu se připojuje jako hlavní vyjadřovací prostředek témbr – barva, který náleží k hlavním vyjadřovacím prvkům impresionistické hudby
navic tyto postupy se staly NAPROSTO BEZNE nikoliv OJEDINELE
Naposledy upravil(a) carloff dne 05 říj 2007 22:15, celkem upraveno 2 x.
Hudebník a producent, majitel studia Soundevice
http://www.boriscarloff.com | http://www.soundevice-studio.cz

Uživatelský avatar
Kermitak
Moderátor
Příspěvky: 6446
Registrován: 12 led 2005 22:43

Příspěvek od Kermitak » 05 říj 2007 21:59

Kuciii, ja vim ze dostanu zase vynadano, ale tohle by si zaslouzilo vlastni tema ;)

Uživatelský avatar
carloff
Profesionál
Příspěvky: 2224
Registrován: 05 čer 2002 17:57

Příspěvek od carloff » 05 říj 2007 22:00

No ja netvrdim ze hudba 16ho stoleti je horsi nebo lepsi ja tvrdim, ze je jina nez dnesni:)
Koneckoncu nektery veci z atonality je v samostatnem vedeni hlasu dost v myslence podobny kontrapunktu
Naposledy upravil(a) carloff dne 05 říj 2007 22:08, celkem upraveno 1 x.
Hudebník a producent, majitel studia Soundevice
http://www.boriscarloff.com | http://www.soundevice-studio.cz

Uživatelský avatar
carloff
Profesionál
Příspěvky: 2224
Registrován: 05 čer 2002 17:57

Příspěvek od carloff » 05 říj 2007 22:04

kermitak asi jo:)je to dost ot ..ale asi uz jsme vse vyrkl:)
Hudebník a producent, majitel studia Soundevice
http://www.boriscarloff.com | http://www.soundevice-studio.cz

Petr_Macháně
Příspěvky: 254
Registrován: 11 zář 2006 18:43

Příspěvek od Petr_Macháně » 05 říj 2007 23:52

fova, kermitak > Moc vám děkuju kluci ! Budu se ucit dal a pilne pracovat, nápadů mám habaděj, jen se doučit teorii a trochu praxe:) uz se tesim az sem postnu dalsi vec na kritiku , díky moc " PS: cist cely stranky co sem ostatni naplaceli fakt nechci .)

Uživatelský avatar
carloff
Profesionál
Příspěvky: 2224
Registrován: 05 čer 2002 17:57

Příspěvek od carloff » 05 říj 2007 23:54

trebas by ses neco dozvedel:)
Hudebník a producent, majitel studia Soundevice
http://www.boriscarloff.com | http://www.soundevice-studio.cz

Uživatelský avatar
tony9
Příspěvky: 1365
Registrován: 04 zář 2003 23:51

Příspěvek od tony9 » 06 říj 2007 00:22

Petr_Macháně píše:fova, kermitak > Moc vám děkuju kluci ! Budu se ucit dal a pilne pracovat, nápadů mám habaděj, jen se doučit teorii a trochu praxe:) uz se tesim az sem postnu dalsi vec na kritiku , díky moc " PS: cist cely stranky co sem ostatni naplaceli fakt nechci .)
No a to je možná dost kumšt ty nápady rozvinout ne je vršit jeden za druhým. Umět rozvinout téma to je kumšt, aspoň pro mě teda.

Acid Punk
Příspěvky: 2444
Registrován: 23 srp 2006 19:55

Příspěvek od Acid Punk » 06 říj 2007 01:27

Petr_Macháně píše:adam_kurutz> muzes mi rict, kde sem tu skladbu oznacil za navrat do historie???

TO all> tydle dohady me uz nezajimaj :) Budu delat to co me baví a uvidíme jak to dopadne, rozhodne se mi hudba tipu Hans Zimmer libi, ale uz me nudí, vrátim se do minulosti, libi se mi to tak proc delat neco co se me nelibi. Kazdopadne " Harmonii od Kofrone " co je to? nejaka kniha? Jenze na to potrebuju znalosti not atd ne? To se naucim az tak za 6 let, nemam cas se ucit noty
Super presne muj pristup ! :)
Nenech se zblbnout teoretiky a tomu co ti rikaji :)
kdyz tomu tak dobre rozumi at slozi neco sami :)))))) ;))))

Odpovědět