Jak se mam doprdele dokopat k tomu, udelat poradnou skladbu? Vzdyt mam tolik napadu, tolik hodin denne premejslim o hudbe, mam uz hodne vybaveni, stovky GB samplu, efektu, sampleru, syntaku... Mam vsechno, o cem jsem snil. Kdyz jsem mel jen jeden ubohej iMac s integrovanejma bednickama a nejakej podivnej program, udelal jsem 1 pisnicku tejdne, neresil jsem zvuk, proste jsem tvoril, nahraval si to na kazety a byl jsem stastnej. Proc to ted nejde? Alespon se snazim cas vyplnovat ucenim se programu, postupu, zvukariny... semtam se dokopu k jakymusi "zvukovymu cviceni"- par taktu hudby, kterou pak hlavne piluju zvukove. Ale k cemu to je? To nikomu nemuzu pustit.
Poznavate se nekdo v tyhle situaci? Nejaky napady na reseni, jak to prolomit?
Uz sem zoufalej :(
Kurva.
Fix.
Tvurci krize
skus tie stare veci zobrat a urobit im nove aranze v svetle novych vedomosti a techniky
u mna to funguje a to robim ked ziadne nove napady nemam. mam tiez hodne skoro hotovych veci, ktore su zle technicky a vyberom zvukov, rytmikou, atd... a tie pizlam
to je viac-menej remeslo, na to sa ziadna kriza nevztahuje a pritom to musis urobit
u mna to funguje a to robim ked ziadne nove napady nemam. mam tiez hodne skoro hotovych veci, ktore su zle technicky a vyberom zvukov, rytmikou, atd... a tie pizlam
to je viac-menej remeslo, na to sa ziadna kriza nevztahuje a pritom to musis urobit
kexik: bohuzel jsem ty stary veci poztracel, iMac mi chcipnul 
A jsou uz hodne stary, vazne se k nim nechci vracet, byl to podivnej styl 
Me se v hlave napady rodej, to jako jo, jen nejsem schopnej neco zacit, pracovat na tom mesic a dotahnout to do podoby skladby a PAK TEPRVE ji smichat... proste se toho procesu bojim nebo co, nerozumim tomu.
Mam vyzkouseny, ze jediny, kdy skutecne SKLADAM, jsou chvile s akustickou kytarou. Asi si tech chvil musim davat vic... ale vzdycky kdyz se mi neco rysuje, prijdu na nejakej motiv a porad ho vylepsuju, vzdycky s odstupem treba den dva, tak me pak omrzi...
A jsou uz hodne stary, vazne se k nim nechci vracet, byl to podivnej styl Me se v hlave napady rodej, to jako jo, jen nejsem schopnej neco zacit, pracovat na tom mesic a dotahnout to do podoby skladby a PAK TEPRVE ji smichat... proste se toho procesu bojim nebo co, nerozumim tomu.
Mam vyzkouseny, ze jediny, kdy skutecne SKLADAM, jsou chvile s akustickou kytarou. Asi si tech chvil musim davat vic... ale vzdycky kdyz se mi neco rysuje, prijdu na nejakej motiv a porad ho vylepsuju, vzdycky s odstupem treba den dva, tak me pak omrzi...
to brnkanie na gitku si nahravaj, pripadne si potom hraj do tej nahravky. vrstvenie je silne inspirativne. to je dalsia rada zadara
Naposledy upravil(a) kexik dne 08 úno 2007 10:38, celkem upraveno 1 x.
Cyril: To je právě výhoda experimentů. Ty nemusíš přicházet s novýma nápadama, ty přicházej samy, i (nebo snad i proto) když prostě jen tak hejbáš s nějakejma kolečkama a nejseš tolik omezenej těma škatulkama jako třeba jiný styly a máš tedy větší možnosti. A výsledky (do písničkové podoby) dáš už jak říkal Kexik dohromady řemeslně . A v hromadě hardwaru to rozhodně být nemusí. Podle mě to jen svazuje a ta práce je rychlejší se softwarem. Taky by mě děsilo se stím měsíc párat. To už by se mi ta skladba ani snad nemohla líbit. A skladatelé by z principu nemuseli řešit zvuk. To by mohli řešit třeba zvukaři, nebo skladatelé až po tom, co složí písničku. Ta hudba by mohla být na prvním místě.
Cyril, tuto fazu mam od minuleho maja. Robil som 3 albumy a medzi tym kopec nahravok nejakym divnym strasne zlym reperom a hudba ma prestala bavit. Tiez mam equipment o ktorom som vzdy snival a poslednych x mesiacov je o tom.. ci to vsetko predat alebo nie...
Jedine co pomoze je pockat na nejaku muzu.. ktora ta opat nakopne. Mne sa pomaly zacina svitat na lepsie casy... tak dufajme.
Hlavne sa do toho netlac.. radsej to nechaj vsetko vypnute a rob nieco ine.... ono to musi prist same.
Jedine co pomoze je pockat na nejaku muzu.. ktora ta opat nakopne. Mne sa pomaly zacina svitat na lepsie casy... tak dufajme.
Hlavne sa do toho netlac.. radsej to nechaj vsetko vypnute a rob nieco ine.... ono to musi prist same.
Cyril mozno ti chyba dostatocna motivacia a trpezlivost.urcite si nahravaj
to co hras na gitare ako radil kexik a mozno s troch veci poskladas neskor
jednu dobru.maj viac trpezlivosti.aj u velkych osobnosti niektore skladby
vznikaju aj niekolko rokov.treba sa vracat k veciam ktore su ulozene
v supliku.
to co hras na gitare ako radil kexik a mozno s troch veci poskladas neskor
jednu dobru.maj viac trpezlivosti.aj u velkych osobnosti niektore skladby
vznikaju aj niekolko rokov.treba sa vracat k veciam ktore su ulozene
v supliku.
"Kdyz jsem mel jen jeden ubohej iMac s integrovanejma bednickama a nejakej podivnej program, udelal jsem 1 pisnicku tejdne"..."Proc to ted nejde?"
Já mám pocit Cyrile, že ty si odpovídáš sám. Ty nejspíš dnes máš přehnané nároky na to, jak má podle tebe vypadat pořádná skladba. A proto, že jsi dříve takové nároky asi neměl, tě to těšilo a neřešil jsi to tolik. Dneska by jsi se asi styděl pouštět lidem tu "kvalitu" skladeb, které jsi dělal dříve - jenomže, pokud tě to těšilo tehdy více, tak bych zůstal u toho skládání a neohlížel se příliš na super-mega kvalitu. Jestli máš hudbu rád, tak jí snad skládáš také především pro své potěšení a jestli tě to dneska už netěší, tak buď skonči, počkej a nebo prostě skládej jako dřív. Mě to nikdy nepřestalo bavit a skládám se stejným zapálením jako dřív, i přes to, že mám vybavení také na hony vzdálené mým začátkům. Beru to jako tvůrčí proces, kde je pořád se co učit a to mě žene kupředu - nikdy si nemůžu říct "tak teď už znám všechno, jsem king a kdo je víc". Mě žene kupředu tohle a také to, že od začátku mám jasnou vizi několika druhů hudby (a také různých specifických melodií), kterých chci dosáhnout a pořád to můžu zdokonalovat a variabilita je nekonečná, pořád je co nového vymýšlet. Možná, že mít tu jasnou vizi a vědomí, že je pořád co nového objevovat, je to nejdůležitější. A také samozřejmě můžeš čerpat nápady ze svého prostředí, okolí. Já jsem zjistil, že pro mě nejlepší je, si občas dát tak týden-dva pauzu, jet na nějaký výlet, načerpat zážitky a jinou, nevšední atmosféru. No a potom, když přijedu domů, sednu ke kompu a něco složím, do té skladby prostě přenesu tu atmosféru. U mě to tak funguje, že čím déle nic neskládám, tak tím větší potom mám chuť něco pěkného udělat. Hlavní ale vždycky je, že se to musí líbit především mě, pokud to tedy není hudba na zákázku.
Já mám pocit Cyrile, že ty si odpovídáš sám. Ty nejspíš dnes máš přehnané nároky na to, jak má podle tebe vypadat pořádná skladba. A proto, že jsi dříve takové nároky asi neměl, tě to těšilo a neřešil jsi to tolik. Dneska by jsi se asi styděl pouštět lidem tu "kvalitu" skladeb, které jsi dělal dříve - jenomže, pokud tě to těšilo tehdy více, tak bych zůstal u toho skládání a neohlížel se příliš na super-mega kvalitu. Jestli máš hudbu rád, tak jí snad skládáš také především pro své potěšení a jestli tě to dneska už netěší, tak buď skonči, počkej a nebo prostě skládej jako dřív. Mě to nikdy nepřestalo bavit a skládám se stejným zapálením jako dřív, i přes to, že mám vybavení také na hony vzdálené mým začátkům. Beru to jako tvůrčí proces, kde je pořád se co učit a to mě žene kupředu - nikdy si nemůžu říct "tak teď už znám všechno, jsem king a kdo je víc". Mě žene kupředu tohle a také to, že od začátku mám jasnou vizi několika druhů hudby (a také různých specifických melodií), kterých chci dosáhnout a pořád to můžu zdokonalovat a variabilita je nekonečná, pořád je co nového vymýšlet. Možná, že mít tu jasnou vizi a vědomí, že je pořád co nového objevovat, je to nejdůležitější. A také samozřejmě můžeš čerpat nápady ze svého prostředí, okolí. Já jsem zjistil, že pro mě nejlepší je, si občas dát tak týden-dva pauzu, jet na nějaký výlet, načerpat zážitky a jinou, nevšední atmosféru. No a potom, když přijedu domů, sednu ke kompu a něco složím, do té skladby prostě přenesu tu atmosféru. U mě to tak funguje, že čím déle nic neskládám, tak tím větší potom mám chuť něco pěkného udělat. Hlavní ale vždycky je, že se to musí líbit především mě, pokud to tedy není hudba na zákázku.
