Mně dokonce chybí i kontakt s jejíma rodičema, protože si troufám tvrdit, že jsme si docela rozuměli. Den před oním nešťastným dnem dokonce její máma seděla u našich na zahradě a jak je strašně ráda, že ta holka poznala mě a jak jsem hodnej atd. No a pak toto. Už fakt nerozumím ničemu. Druhý týden po jsem se sebral a šel ty její rodiče navštívit a promluvit si, ale ne s tím aby něco řešili a domlouvali jí, prostě jsem si šel promluvit o tom, co se stalo atd. Doma byl teda jen její táta, ale ten rozhovor, myslím, stál za to. Nejdříve jsme teda oba byli nervózní, ale nakonec mi řekl, že je rád, že jsem přišel.
Z těch 7 let, jsme spolu asi 3 roky bydleli v nájmu a myslím, že to docela šlo. Samozřejmě občasné neshody tam byly, ale ve kterém vztahu nejsou, že? Během těch 5 měsíců, co byla v americe, mě kámoš ukecal, abych s něma začal hrát, takže jsem nakoupil nějaké vybavení a začal cvičit. A měl jsem teda co dělat, protože jsem musel nacvičit zhruba 30 songů, které jsem nikdy nehrál. Časově to nebyl až tak problém. V prosinci se vrátila, Vánoce v pohodě a v lednu se začala učit na zkoušky, takže jsem se jí teda snažil doma udělat prostor, aby měla klid a jezdil jsem dělat muziku na firmu nebo na zkušebnu. Pak tedy udělala zkoušky, proběhla promoce, tu jsem natočil na video, ještě to mám na disku a když vidím, jak mě v tom davu hledá, tak je mi hrozně. Smazat to nemůžu, protože nevím, jestli to ona má a nechci být svině, že by o to přišla. K tomu se ještě vrátím. Takže stále jsme byli v nájmu a po té promoci jsme začali řešit byt a dopadlo to tak, že její táta zaplatil byt i s rekonstrukcí. Společně jsme vše vybírali, od vybavení až po doplňky a s tím, že je tam pokoj pro děti, kde si dočasně zřídím pracovnu. Přestěhovali jsme se, pro mě to byla úplná paráda, věděl jsem, že spolu jdeme tím životem dál, jenže ... Za 14 dní nastal onen den a že se mám do druhého dne sbalit. Tak jsem pobalil základní věci a odjel k našim. Dodnes tam mám věci a nedokážeme se domluvit co s tím. Ona mi prostě na tohle téma neodpovídá
Když jsem jí napsal mailem svoje myšlenky, co bylo za problém, na co jsem přišel na sobě nebo na ní, tak to byl hned oheň na střeše. Opravdu jsem se snažil zamýšlet nad tím, co a proč se to vlastně stalo, proč jsme se hádali atd. Jenže mně příjde, že ty moje myšlenky pobrala úplně naopak, než to mělo být.
Jako bolí to hodně, snažím se s tím smířit, ale asi to nepůjde tak rychle. Nejsem věřící, ale asi jako každý člověk cítím nad sebou jakousi "vyšší moc" a popravdě mám momenty, kdy prosím toho někoho nahoře, aby ta holka dostala rozum.
Na druhou stranu jsem nedávno potkal někoho, kdo mě začal zajímat a hodně zajímat, ale prostě cítím, že nemůžu, nejde to a je na cokoli dalšího brzo. Prostě pokud si to neprohrabu sám v sobě, tak bych někomu dalšímu asi jen ubližoval. Nevím no. Fakt hrozná situace
Tak se snažím dál věnovat muzice, teď to vypadá, že to k něčemu je a pomaličku snad někam poskočím
. Takže po rozchodu ti logicky chybí druhá půlka - fyzicky i duchovně. To bude ještě dobu bolet a hlavně nic nebude jako dřív. Jaj. Záleží na typu lidí co tohle prožijou, jak moc velká pecka to je a jak se s tím vypořádaj. Mně tohle ještě nepotkalo, ale na známejch vidím, že ta vzniklá ďoura se zalepuje třeba roky, podle vložený pozornosti. Pro muzikanta to může bejt i dost inspirativní. Přeju hodně skladeb a co nejmíň smyček.
