verim ze existuje aj daleko lepsia moznost spoznavania ako vedecka metoda, nuz ale pre nas fyzicky obmedzenych smrtelnikov je zatial tato najdostupnejsia a najefektivnejsia

To co jsem chtěl naznačit je, že jedna věc jsou neustále se měnící a plynoucí obrazy, myšlenky, představy, modely, teorie, radosti, smutky, počitky atd. v rámci naší (nesmírně obdivuhodné) mysli, která je základem našeho fungování v tomto světě a v těchto dimenzích a druhá věc je ono samotné "plátno", vědomí, bytí, já, nebo jak to chceme nazvat (někdo to nazývá, absolutno, bůh , esence atd.), na kterém se to všechno (myšlenky atd.) objevuje, plyne, probíhá, objevuje se a mizí a bez kterého by nic neexistovalo, ta nejniternější podstata všeho mimo čas a prostor a přece ta jediná skutečně neměnící se věčná realita- ne někde abstraktně daleko, ale teď a tady a vše co se na ni objeví jen přichází a odchází, včetně nás samorných i všech světů a vesmírů ... co nás od ní odděluje je právě naše stále se pohybující neklidná mysl

To je esence nejhlubšího lidského poznání od nepaměti ... ve všech duchovních tradicích (včetně křestanské). Ale nejsou to žádné teorie, je to něco co si musí objevit každý sám v sobě ...

Výstižně to naznačuje i třeba tento zajímavý člověk:

http://psychologie.cz/omyly-pozitivnich-lidicek/

Symfo, mas bod.

Spiritualita ako unik z reality - presne to vidim u tohto typu ludi v mojom okoli. Vsetci do jedneho by rovnako dobre mohli byt budhisti alebo krestania v nejakej sekte alebo tazko drogovo zavisli. Zalezi, co na co zrovna natrafia a co sa trafi do ich preferencii. Zaklad je unik z hnusnej, zlozitej, tazivej reality. Pre-meditovat sa k poznaniu, ze realita neni dolezita, ze dolezity som ja a moje pocity....

to tiez extremny pohlad a myslim si ze je zle takto generalizovat... nie kazdy kto ma blizko k meditacii a duchovnu je hned magor ako Suvadova ))

bohuzial aj tu plati to iste jak v starej dobrej teme o ockovani - nic netreba prehanat do extremu, zlata stredna cesta je idealna... ako ahle sa niekto moc krcovito drzi len toho svojho presvedcenia a vsetko ine hadze somoosa, vacsinou ke rovnako daleko od pravdy ako jeho protivnik - len na opacnu stranu

"...u tohto typu ludi v mojom okoli... " - toto, myslim, je len celkom mierna generalizacia.
VZDY, ked stretnem niekoho kompletneho a zaujimaveho (z vyrazne alternativnym nazorom), tak ho hodiny pocuvam s otvorenou hubou a diskutujeme ... a tesim sa z toho este X dni a pamatam si to roky !!! Ale musi to byt niekto kompletny, a nie jedinec, ktory si tym lieci komplexy z nepochopenia sveta alebo z celkovej osobnej nespokojnosti....
(poznamka pre Iva - existuju aj materialisti, ktori spiritualitu nijako nepopieraju.)

Výstižný komentář, který možná ilustruje to co jsem chtěl naznačit:

Sféra vědomí je mnohem rozsáhlejší, než myšlení dokáže pochopit. Jakmile přestanete věřit všemu, co si myslíte, překročíte hranice myšlení a uvědomíte si, že nejste tím, kdo myslí.
(Eckhart Tolle)

Základní je si uvědomit, že je to ryze individuální. Někomu vyhovuje používat jen smysly, někdo "myslí srdcem", někdo se chopí prodlouženého chapadla smyslů - tj. vědy, jiným lojzům vyhovuje meditace a dosahování nirvány, někdo prostě jenom přemýšlí "na druhou" a buduje složité myšlenkové konstrukty, či je zvyklý porovnávat "co se už stalo" s novým. Anebo hudebník nebo básník, to je zase úplný mimoň tak nějak jinak, prostě svůj. Způsob poznávání reality a jeho nedokonalost či dokonalost nakonec nejsou podstatné. Je to jako když prší. Můžeš si stěžovat, můžeš si to užívat, můžeš se schovat, ale to že prší, nezměníš.

Na podstatě to nic nemění ...

a co ak meni ? co ak pre kazdeho je realita prave to v co veri (respektive v co si mysli ze vnima na hlbsej urovni (pod)vedomia) ? co ak nic take ako objektiva realita neexistuje... ak zijeme v simulacii je kludne mozne ze krestan ktory zil v hriechu po smrti naozaj skonci v pekle, budhista v nirvane a ageista proste tma a koniec - simulacia je ho vedomie / podvedomie vymaze...

Oba mluvíme o něčem úplně jiném, ale to nevadí (i peklo i extáze, i modely vesmíru, utrpení, radost, politika, láska, cokoliv jsou - velmi reálné - vjemy a aktivity v rámci subjektu. To je tak. A v tom máš naprostou pravdu. Ale to co se snažím naznačit, je něco jiného ... za tímto malým zdánlivě odděleným, krátkodobým a velmi limitovaným subjektivním vesmírem ... ale není to nic o čem by se dalo diskutovat ..jen mě po ránu zaujal ten citát ... takže raději přeji pěknou neděli a jdu nahrávat subjektivní bubny do studia

ivo hovorime o tom istom.. ja hovorim co ak to tvoje nedefinivane a slovami nepopisatelne je tiez len sucastou tej simulacie, existuje to prave len pre teba (a ludi co to pokladaju za realitu)...

je to nieco co jednoducho nemozes vyvratit.. to co pokladas za hlbsiu "pravdu" ktora je za hranicou 5 zmyslov a intelektu, moze byt uplne rovnaky klam ako to co ti sprostreduju zmysly a mozog. .. subor subjektivnym pocitov, (mimo) zmyslovych vnemov, o ktorych si myslis (no nie myslis, skorej citis) ze su nejakou objektivnou hlbsou podstatou reality, kludne mozu byt proste len hlbsou urovnou simulacie v ktorej "zijeme"

mozno chcel len povedat, ze pokial mas dokonale cistu mysel aj vnimanie, tak vobec uz nie je miesto na premyslanie, lebo jednoducho sa ti vsetko javi ako naprosto jednoduche a zretelne a tym padom netreba vytvarat ziadnu novu realitu...

Dendy, nemluvíme o tom samém. Ty mluvíš o tom co se děje a může dít v rámci (iluzorního) dočasného subjektu, onoho "já" - ega zdánlivě odděleného od jiných "já" a od zbytku reality. Já mluvím o zkoumání (ovšem nikoliv vědeckém) tohoto esenciálního pocitu "já" v rámci nějž může být vnímáno cokoliv (co přichází a odchází), ale nejde o tyto měnící se obsahy vnímání (ať jsou jakékoliv), ale o to nebo toho co ty obsahy vnímá, o samotný esenciální subjekt ... Ale navrhuju už o tom dál diskusi nerozvíjet, ta zůstává jen v intelektuální úrovni.
Můžeš si ale třeba zkusit sednout a 20-30 minut jen pozorovat vlastní mysl bez toho aby ses sám na těch procesech aktivně podílel - dej pak vědět co jsi zjistil

Ivo píše:Výstižný komentář, který možná ilustruje to co jsem chtěl naznačit:

Sféra vědomí je mnohem rozsáhlejší, než myšlení dokáže pochopit. Jakmile přestanete věřit všemu, co si myslíte, překročíte hranice myšlení a uvědomíte si, že nejste tím, kdo myslí.
(Eckhart Tolle)

Já bych s dovolením nesouhlasil.
Podle tohoto komentáře si nemůžeš logicky sám nic uvědomit, když někdo myslí za tebe.

Podle mě všichni víme, a budeme vědět o podstatě světa a "života" vždycky hovno.